Botanický druh rodu Chiloschista byl popsán německým botanikem a orchideologem Friedrichem Richardem Rudolfem Schlechterem (1872 - 1925) v roce 1919. Přijaté synonymy pro tento druh jsou Epidendrum pusillum J.König in A.J.Retzius 1791; *Limodorum pusillum Willd. 1805; Oeceoclades retzii Lindl 1833; Taeniophyllum pusillum (Willd.) Seidenf. & Ormerod 1995.
Považována za jeden z druhů Chiloschista s nejmenšími květy, které měří přibližně 7,5 mm, Chiloschista pusilla obývá primární horské lesy v Číně, na Srí Lance, v Malajsii a Vietnamu v nadmořských výškách mezi 300 a 1500 m. Stanoviště jsou výhradně epifytické, na větvích stromů v mokrých oblastech, v mezilehlých džunglích mezi nízkými a vysokými nadmořskými výškami.
Odrůdy Chiloschista lze zakoupit zde (link).
Miniaturní druh, milující chladnější klima ve srovnání s ostatními zástupci rodu, Chiloschista pusilla často kvete na jaře s několika vonnými květy uspořádanými na visící, hroznovité stonku dlouhém přibližně 15 cm. Rostlina se prezentuje jako kořenový chomáč tvořený plochými, dlouhými kořeny vycházejícími z velmi krátkého centrálního stonku, na kterém vyrůstají obkopinaté listy dlouhé asi 1,3 cm a široké 0,6 cm, s ostrým hrotem a slabě vyvinutým řapíkem, které se objevují během růstu a opadávají před obdobím kvetení, které trvá od března do června. Květy malé velikosti, ve tvaru kalíšku, žlutozelené barvy, mají průměr přibližně 0,75 cm. Základ okvětních lístků a kališních lístků je pokrytý chlupy s vlnitým vzhledem. Dorsální okvětní lístek je obkopinatý, konkávní, s zaobleným a dopředu zahnutým vrcholem, tvoří kapuci, která zakrývá labelum a sloupek, a měří 0,3 cm na délku a 0,8 cm na šířku. Postranní okvětní lístky jsou oválné, s tupými hroty, více či méně orientované dopředu a mírně dolů zahnuté. Dolní okvětní lístky mají tupé, zaoblené hroty. Sloupek je slabě vyvinutý, zploštělý, s rozděleným vrcholem. Základ labelu tvoří krátké chlupaté hrbolky, a jeho disk, rovněž pokrytý chlupy, má uzlovitou kalózu ve tvaru písmene V.
Pro optimální růst Chiloschista pusilla potřebuje úroveň světelného záření 15000 – 25000 luxů, preferuje spíše zastíněná místa s filtrovanym nebo rozptýleným světlem a dobře větraná.
Jelikož se jedná o termofilní druh, ideální teploty v letním období budou v rozmezí 26 – 28 ℃ během dne a 20 – 23 ℃ v noci, s amplitudou 5 – 6 ℃. Průměrné teploty během jarních dnů se pohybují mezi 29 – 30 ℃ ve dne a 18 – 22 ℃ v noci, s denním rozdílem 12 – 8 ℃. Pro zimní období se doporučují teploty 27 – 29 ℃ ve dne a 17 – 19 ℃ v noci, s rozdílem 8 – 12 ℃.
Umiditatea atmosferica necesara mentinerii acestei specii se va situa in jurul valorilor de 80% pentru tot anul, specia necesitand valori ridicate pentru acest parametru.
Datorita faptului ca aceasta specie nu produce frunze, fotosinteza este realizata la nivelul tesuturilor radiculare, aspect ce indica imposibilitatea de a cultiva aceasta specie sau orice alta specie a genului Chiloschista in ghivece. Datorita faptului ca nu tolereaza suprafetele rugoase, se recomanda montarea exemplarelor de Chiloschista pusilla pe plachete de scoarta sau fragmente de lemn cu textura neteda. Speciile de Chiloschista reactioneaza prost la manipulare, si deseori indepartarea exemplarelor de pe suportul de crestere va duce la pierderea acestora. De regula, crescatorul va decide montarea exemplarelor de la stadiul de seedling, dupa scoaterea din mediul de cultura de tesuturi (in general agar nutritiv) si va pozitiona plantele pe un suport ce nu va fi ulterior schimbat. Realizarea acestor operatiuni in perioada de dezvoltare de cresteri radiculare noi va asigura fixarea plantei de suport.
Irigarile vor fi abundente si frecvente pentru intreaga perioada a anului, insa in timpul iernii, pentru o perioada de 2 – 3 luni, in mod exceptional in zonele cu fotoperioada scurta, acestea pot fi rarite, fara insa a instala o perioada propriu – zisa de oprire a irigarilor. Cel mult, se poate decide amanarea udarilor cu 2 – 3 zile dupa zvantarea radacinilor. Plantele se vor mentine in permanenta umede pe perioada de crestere.
Fertilizarile se vor realiza in perioada de crestere activa cu fertilizanti echilibrati, dar la dilutii de maxim 25% din dozajele recomandate de producator. In perioada de primavara si pana la mijlocul verii se poate utiliza un fertilizant cu continut mai ridicat de azot, iar de la jumatatea verii si pana la sfarsitul toamnei se vor utiliza fertilizanti cu continut ridicat de fosfor.
Chcete vidět více článků a získat více znalostí? Tento článek je poskytován zdarma, ale můžete podpořit secretgarden.ro s recenzí zde:
Google: Recenze na Google
Facebook: Recenze na Facebooku